PRAVDOU SE STÁVÁ TO, V CO UVĚŘÍME

Teď asi čekáte nějakou psychologickou školu, či nějaký dobrodružný příběh,  jak jsem se dostal k vedení lidí.

Naopak, vlastně následující snad ani není vhodné pro slabé povahy. Všechno to začalo tam, kde začínají všechny příběhy. Když jsem se narodil. No já vím, to asi není zas tak těžké uhodnout.  Již v útlém věku mě životní okolnosti zdárně naprogramovaly k nulové sebedůvěře. Pomohlo i to, že jsem ve škole propadal a propadal a propadal. Dá se říci,  že jsem očichával nohy protinožců. Taky se mému okolí nelíbilo mé podivné chování a tak vůbec se to asi dost všechno zamotalo. Tak, že jsem si začal myslet,  že jsem nejošklivější, nejhloupější a nejzbytečnější jedinec planety. A kam s tímto nastavením? Rovnou do polosvěta. Tam po vás nechtějí ani diplomy ani pravopis ani matiku. Tady se můj prospěch záhy otočil k lepšímu a zkoušky v polosvětě jsem složil na výbornou. Následovala dobrodružství v adrenalinové formě zločinu, nikdy nekončících večírků,  ale také zatčení,  soudy a všelijaké problémy, týkající se života v polosvětě.  Abych nezapomněl, včetně nesčetné řádky nemocí, mezi které se vloudila i jedna, dle doktorů nevyléčitelná a zákeřná nemoc (Crohnova choroba). Takže od závislostí až po promrhané mládí v alkoholu, drogách, ztroskotaných vztahů a vůbec neschopnosti uchopit svůj život a potenciál do vlastních rukou, mě život zavedl na až tak hluboké dno, že v 35 letech jsem neuměl téměř číst, psát, závislý na alkoholu, nevyléčitelně nemocný a neschopný pracovat. A tak vůbec, byl jsem absolutně nepoužitelný.  A teď to zajímavé. Jde se z něčeho takového dostat? A hlavně bez pomoci okolí? (doktoři, psychologové, terapeuti) ANO!  A nejen to. S pochopením určitých věcí, může člověk své okolí nejen dohnat ale i exponenciálně předehnat !! Dobrá zpráva pro vás je, že když jsem to zvládl já, tak už může každý. V životě můžete být tím, čím chcete. Jen se musíte rozhodnout a pochopit pár drobností. Takže uvědomění, rozhodnutí a konání. Tak jednoduché to je. Když jsem si ve svých 35 letech uvědomil, že si za své názory můžeme sami a že se s tím dá pracovat efektivněji, začaly se věci obracet. V 35 jsem se naučil číst. Ve 40 jsem se naučil vyjmenovaná slova a ve 45 jsem se naučil zapnout počítač. P.S. Chtěl jsem napsat, že jsem se naučil psát. Ale pravopis zvládám na 85 %. Takže, naučil jsem se psát, by byla moc silná slova. No a kdo tedy jsem? Nikdo! To nejlepší na mně jsou jen dary, kterými mám to štěstí disponovat. To, co dělá skutečně člověka člověkem  je altruismus a soucit. Každopádně po letech vytváření metrických systémů, pro orientaci se ve vzorcích lidského chování, je ze mě nadprůměrně spokojený, sebevědomý, zdravý až šťastný člověk, milující život, který díky unikátnímu příběhu bizáru a sebereflexe může s jistotou říci, že pochopil vzorec natolik dobře, že ho úspěšně využívá ve svůj prospěch a ne proti sobě. A že je vzorec dostupný všem? Tak to jsem pochopil následnou studií epigenetiky, neurovědy, kvantové fyziky, trocha budhismu a v neposlední řadě, to opravdu nejdůležitější, sama sebe. Nebo-li EMOČNÍ INTELIGENCE.