Můj příběh
Z hlubokého dna
k životu, který miluji.
Nečekejte psychologickou školu ani uhlazený životopis. Tohle je příběh člověka, který dlouho věřil, že je bezcenný — a potom pochopil, že své přesvědčení může změnit.
Na začátku
Přesvědčení, že jsem nejzbytečnější člověk na planetě.
Všechno začalo tam, kde začínají všechny příběhy — když jsem se narodil. Už v útlém věku mě životní okolnosti naprogramovaly k nulové sebedůvěře. Ve škole jsem propadal a mé okolí nerozumělo mému chování.
Postupně jsem uvěřil, že jsem ten nejhloupější, nejošklivější a nejzbytečnější jedinec na planetě. A s takovým nastavením jsem zamířil rovnou do polosvěta.
„Tam po vás nechtějí diplomy, pravopis ani matematiku.“
Cesta dolů
Ve 35 letech jsem byl absolutně nepoužitelný.
V 18 letech přišel zločin, nekonečné večírky, zatčení, soudy a problémy, které k takovému životu patřily. K tomu závislosti, alkohol, drogy, ztroskotané vztahy a řada nemocí — včetně Crohnovy choroby, kterou lékaři označovali za nevyléčitelnou.
Život mě zavedl na tak hluboké dno, že jsem ve 35 letech téměř neuměl číst ani psát, byl závislý na alkoholu, nemocný a neschopný pracovat.
- Téměř jsem neuměl číst ani psát.
- Byl jsem závislý na alkoholu.
- Byl jsem vážně nemocný.
- Nedokázal jsem pracovat ani řídit svůj život.
A teď to zajímavé
Jde se z něčeho takového dostat bez jakékoli pomoci psychologů či terapeutů?
ANO.Nejen dostat. S pochopením určitých věcí může člověk změnit směr svého života a začít naplňovat potenciál, který v sobě vždy měl.
Obrat
Uvědomění. Rozhodnutí. Konání.
Když jsem pochopil, že naše názory a přesvědčení nejsou neměnná pravda, začaly se věci obracet. Přestal jsem svůj příběh považovat za rozsudek a začal jsem ho vědomě přepisovat.
Naučil jsem se číst.
Naučil jsem se vyjmenovaná slova.
Naučil jsem se zapnout počítač.
P. S. Chtěl jsem napsat, že jsem se naučil psát. Ale pravopis zvládám asi na 85 %, takže by to byla příliš silná slova.
Dnes
Nepředávám naučenou teorii. Sdílím cestu, kterou jsem prošel.
Po letech hluboké sebereflexe a studia lidského chování, epigenetiky, neurovědy, buddhismu a především sebe sama jsem se naučil rozpoznávat vzorce, které dříve řídily můj život.
Dnes jsem zdravý, sebevědomý a spokojený člověk, který miluje život. To nejdůležitější však nejsou zásluhy. To, co dělá člověka skutečně člověkem, je altruismus a soucit.
„Pochopil jsem vzorec natolik dobře, že ho dnes využívám ve svůj prospěch — ne proti sobě.“
Možná se v tom poznáváte
Minulost vysvětluje, odkud přicházíme.
Nerozhoduje však, kam půjdeme dál.
Pokud cítíte, že je čas změnit svůj vlastní příběh, pojďme si nezávazně promluvit.
Rezervovat první telefonickou konzultaci ↗